16 účinných způsobů, jak si odpustit chyby z minulosti

Odpuštění je klíčem k tomu, abyste se mohli přenést přes minulost. Jak si ale odpustit, když je to vaše vlastní chyba?

Odpuštění vás může osvobodit od bolesti z minulosti. Může vám pomoci překonat negativní emoce z minulých chybných činů. Odpuštění vás může učinit šťastnějšími. Nikdy nepodceňujte sílu odpuštění. Jak pro sebe, tak pro druhé. Někdy je však ještě těžší odpustit sám sobě než druhým lidem.

Je to proto, že vaše chyby, které vás již nějakou dobu pronásledují, se hůře zapomínají. Jsou jako poslední píseň, kterou jste slyšeli a která vám stále hraje v hlavě a nemůžete se jí zbavit. Potřebujete je uzavřít, jinak se trauma bude stále znovu objevovat.

Ale je tu jedna věc: jakmile se naučíme odpouštět, naučíme se také znovu plně ovládat svůj život. Odpuštění může být náročné a vyčerpávající, ale věřte mi, že výsledek stojí za to.

Tento článek je o tom, proč si musíte odpustit a jak si odpustit.

Nejprve si však povíme o důvodech, proč je někdy tak těžké to udělat.

Proč je těžké si odpustit

Než začneme s podrobnostmi o tom, JAK si odpustit, podívejme se na to, proč pro nás může být tak těžké nechat odejít a vyřešit si minulé špatné skutky.

Existuje 5 hlavních důvodů, proč je pro mnohé odpuštění vlastních špatných činů skličujícím a obtížným úkolem.

Neochota

Ještě nejste připraveni přiznat, co jste udělali.

Nemůžete uvěřit, že jste to udělali, a proto to nedokážete uznat. Odpustit si znamená, že uznáváte svůj pocit zodpovědnosti, který činí vaše činy skutečnými.

Je významné, ale může být také velmi obtížné přiznat si negativní stránku věci, kterou jste možná udělali špatně, a naučit se ji přijmout.

Pocit viny

Je tu ten hlas ve vaší hlavě, který neustále opakuje chyby, které jste udělali. Nemůžete se přes své prohřešky přenést, protože tento hlas, který je vaším svědomím, se vám neustále vysmívá.

Cokoli jste provedli, je nyní zakořeněno ve vašem nervovém systému. Pokud i nadále dovolíte, aby vám nervový systém říkal, že se máte cítit provinile, bude velmi obtížné si odpustit.

Přílišné přemýšlení

Stále přemýšlíte o tom, co bude dál, aniž byste se snažili odpustit sami sobě.

Je to vaše mysl s pokročilým myšlením oproti vašim skutečným pocitům, což je velmi destruktivní způsob myšlení. Přemýšlíte o věcech, kterých litujete, že jste nestihli nebo nemohli udělat, a přemýšlíte o tom, jak by se váš život mohl vyvinout, kdybyste jednali jinak.

Tím se ztrácíte v realitě, která je tak vzdálená vašemu přítomnému okamžiku. Zůstáváte v ní a ztrácíte naději, cítíte se sklíčeně a nedokážete se smířit se svou současnou situací.

To nikdy nezmizí, dokud se od toho neodprostíte a nenaučíte se žít v přítomném okamžiku.

Strach

Někdy si nedokážete odpustit, protože se bojíte, že byste mohli ztratit osobu, které jste ublížili. Nemůžete se soustředit na odpuštění, pokud vás tyto obavy obklopují.

Je důležité si uvědomit, že strach z něčeho nemusí nutně znamenat, že byste se tomu měli vyhýbat. Když se tomuto strachu postavíte a budete postupovat vpřed s pozitivním myšlením, vždy dosáhnete pozitivního výsledku. Můžete se přitom také dozvědět více o sobě samých.

Příčina

Možná jste si dokázali přiznat a uznat, co jste udělali, ale nejste si jisti, proč jste to udělali – nemůžete uvěřit, že jste to skutečně udělali. Neznáte kořeny špatného jednání.

Z tohoto důvodu můžete být nervózní, že budete čin opakovat.

Možná se nechcete smířit s tím, co jste udělali, a tak se rozhodnete zůstat na sebe naštvaní, abyste se od činu odpojili. Možná si řeknete: „Já jsem to neudělal – udělala to nějaká jiná, hrozná verze mě samotného.“ V takovém případě se budete zlobit na sebe.

Ačkoli může být rozhodně těžké si odpustit z mnoha důvodů, držet se v tomto bodě uzavřený škodí nejen vám, ale i vašemu okolí.

Nyní, když jsme překonali myšlenkové pochody, které by vás mohly zdržovat od odpuštění, se podívejme na některé způsoby, jak skutečně můžete jít cestou odpuštění a získání tohoto důležitého odpuštění.

16 účinných způsobů, jak si odpustit

1. Udělejte si čas na zpracování toho, co se stalo.

Odpustit druhým lidem chyby, které vám udělali, není snadné – vyžaduje to čas.

Není to nic jiného než odpuštění sobě samému. Musíte se naučit, co je to odpuštění, a zhodnotit, co se vůbec stalo, abyste se mohli uzdravit.

Položte si několik otázek, které vám pomohou zpracovat to, co se stalo, například: „Dalo se mému jednání vyhnout?“ a „Učinil jsem to nejlepší rozhodnutí, které jsem v danou chvíli mohl s informacemi, které jsem měl?“.

Zpětný pohled je hrozný. Je snadné vidět své chyby a to, co jste mohli udělat jinak. Ale možná jste udělali to nejlepší, co jste v dané situaci a s ohledem na znalosti, které jste v té době měli, mohli.

2. Klasifikujte chybu, které jste se dopustili.

Existují různé druhy životních chyb a jedna z nich může být důvodem, proč si nemůžete odpustit.

Když víte, jakou chybu jste udělali, můžete si uvědomit, jaké by měly být vaše další kroky. Pokud nemůžete udělat nic pro to, abyste změnili to, co se stalo, a jediné, co můžete udělat, je poučit se ze své chyby, je čas odpustit si.

Nemá smysl se tlouct do hlavy kvůli něčemu, co nemůžete změnit, i když to ještě dnes ovlivňuje váš život. Většina chyb, které jste udělali, pravděpodobně stojí za to, abyste si je odpustili.

3. Přijměte a uznejte provinění, kterého jste se dopustili.

Už není cesty zpět, abyste napravili to, co bylo spácháno. Cestování v čase je pouze věcí filmů.

Když se něco stane, jediné, co můžeme udělat, je přijmout a přiznat provinění spolu s následky. Musíte přijmout odpovědnost a skutečnost, že byla porušena morální norma.

Své chyby neuznáváte proto, abyste se bili nebo trestali, ale zjišťujete, čemu musíte čelit.

Musíte přestupek pojmenovat, aniž byste ho zamlčovali obecnými slovy typu: „Přijímám, že jsem udělal chybu.“ Vždycky je to tak.

Abyste si skutečně odpustili, musíte být konkrétní: „Měl jsem špatný postoj, který ublížil mé rodině a přátelům“ nebo „Špatně jsem odhadl člověka, který mohl být velmi dobrým přítelem“.

Zůstaňte soustředěni na věci, které jsou důležité. Odložte stranou svou ješitnost.

4. Přiznejte si své pocity.

Když si své pocity nepřipouštíme, těžko je zvládáme a uvolňujeme. To má tendenci měnit naše chování a stáváme se zranitelnějšími vůči tomu, že nám někdo znovu ublíží. Než se budete moci posunout dál, musíte své emoce uznat, abyste je mohli zpracovat.

Pokud se například cítíte provinile, uvědomte si, že je to běžné, a také si uvědomte, že pocit této emoce vám může pomoci motivovat vás k přijetí nápravných opatření buď pro sebe, nebo pro druhé.

Dovolte si rozpoznat, přijmout a procítit emoce, které byly vyvolány. Může také pomoci zapsat si všechny činy nebo situace, které tyto pocity vyvolávají, abyste přesně určili, proč emoce cítíte.

5. Nedívejte se na sebe jako na někoho, kdo selhal.

Je v pořádku litovat chyb, kterých jste se v minulosti dopustili. Pamatujte však, že neurčují, kým jste.

Mohly, ale nemusely být mimo vaši kontrolu, ale nikdy nemohou určit, co vás čeká v budoucnosti. V životě se může mnohokrát stát, že se vám něco nepodaří, ale to z vás nedělá neúspěšného člověka.

Když si internalizujete pochybnosti o sobě do té míry, že věříte, že jste neúspěšní, vaše tělo je vstřebá. Pravděpodobně jsou na vás kladeny velké nároky, takže by vás nemělo překvapit, že ne všechno je dokonalé.

Na světě není nikdo, kdo by mohl vyhovět všem. Když se považujete za neúspěšného, dáváte tím najevo, že nad sebou máte kontrolu, což vám ještě zhorší náladu. Jste víc než vaše minulé chyby.

Je důležité přijmout odpovědnost za to, co jste udělali, ale jedna špatná volba by neměla definovat, kdo jste.

6. Naučte se brát chybu jako zkušenost, ze které se můžete poučit.

Ačkoli to může znít jako klišé, někdy musíme dělat chyby, abychom se z nich mohli poučit. Jak se říká: „Zkušenost je nejlepší učitel“.

Neúspěch lze často považovat za důležitý krok na cestě k případnému úspěchu. Za úspěšné jsou považováni lidé, kteří se dokážou poučit ze svých chyb, nikoli lidé, kteří nikdy neudělají chybu.

Nemusíte veřejně přiznat, co jste udělali špatně, abyste se z toho poučili. Pokud se však zamyslíte nad tím, jak jste k chybě přispěli a co jste mohli udělat jinak, bude mnohem pravděpodobnější, že se v budoucnu napravíte a příště uspějete.

7. Pochopte svého vnitřního kritika.

Váš vnitřní kritik je ten malý hlásek ve vaší hlavě, který vám říká, že není správné si odpustit. Nenechte se jím však rozptylovat. Místo toho si važte toho, co vám říká, a snažte se překonat to, co vás nutí si myslet.

Dobrým způsobem, jak toho dosáhnout, je začít si psát deník, protože vám může pomoci pochopit vašeho vnitřního kritika a rozvinout soucit se sebou samým. Může vám to také pomoci identifikovat některé nezdravé myšlenkové vzorce, které máte a které vám brání odpustit si.

8. Ujasněte si své morální zásady a hodnoty.

Největší vinu často cítí lidé, kteří jednali v rozporu se svou vlastní morálkou a hodnotami. Je nezbytné tyto morální zásady a hodnoty jasně identifikovat, abyste pochopili, „proč“ jste se chyby vůbec dopustili.

Nejlepší věc, kterou můžete udělat, abyste si začali odpouštět, je nahradit své negativní myšlenky a chování těmi, které jsou v souladu s vaší morálkou a hodnotami. Tím si řeknete, že situace zvládnete přesně tak, jak chcete.

9. Přijměte péči o sebe a soucit se sebou.

Pokud první, co uděláte, když uděláte chybu, je, že se zkritizujete, je na čase být k sobě mírnější. Může to chvíli trvat, ale musíte si uvědomit, že si zasloužíte odpuštění. Není spravedlivé soudit své bývalé já s ohledem na poznatky a znalosti, které máte nyní.

Co je to tedy soucit se sebou samým? Být k sobě soucitný znamená nenechat se odbýt výmluvami. Je to očištění vaší mysli od negativních emocí vůči sobě samému, abyste mohli začít znovu s čistým štítem. Soucit se sebou samým je schopnost dojmout se nad vlastním utrpením a schopnost mít vůči sobě pocity péče a laskavosti. Je to schopnost mít chápavý a neodsuzující postoj ke svým nedostatkům a uznat, že vaše zkušenost je zkušeností, kterou mají všichni lidé. Dopřejte si chvíli klidu a porozumění.

Buďte k sobě laskaví. Ano, udělali jste něco špatného, ale to neznamená, že si nezasloužíte být milováni. Rozvíjejte soucit se sebou tím, že o sebe budete pečovat – emocionálně, psychicky i fyzicky.

10. Sledujte své pokroky a nebuďte na sebe příliš přísní.

Snaha odpustit si je už tak těžká věc, tak si ji nedělejte ještě těžší. Jakmile se rozhodnete začít se věnovat péči o sebe, sledujte, jak se vám to daří. Opravdové odpuštění sobě samému je práce, která se vyvíjí, a nebude dokončena ze dne na den.

Během procesu odpuštění budete procházet určitými kroky, včetně přijetí okolností, rozhodnutí odpustit si, práce na pochopení toho, proč jste udělali to, co jste udělali, a nakonec objevení skutečného soucitu se sebou samými. Je v pořádku, pokud se vám během tohoto postupu něco nepodaří, ale pokračujte v prosazování se a sledujte sami sebe, jak postupujete.

11. Přestaňte přežvykovat a přestaňte myslet na chyby, které jste udělali.

Netrapte se. Přestaňte si v hlavě přehrávat chyby z minulosti.

Nadměrné přemýšlení zabíjí – způsobuje chronické úzkosti, silné trápení a duševní iracionalitu. Existuje několik věcí, které můžete udělat, abyste se zastavili, když přežíváte nad minulými chybami.

Nejprve se sami sebe zeptejte: „No a co?“. Co nejhoršího by se mohlo stát na základě vaší chyby, co se ještě nestalo? Je pravděpodobné, že co se stalo, stalo se a nic se nezhorší.

Za druhé, zvažte, jaký dopad má vaše chyba ještě na ostatní lidi.

Lidé se z velké části soustředí sami na sebe, ale pokud se vaše chyba týkala minulého chování nebo něčeho, za co si myslíte, že by vás ostatní lidé mohli odsuzovat, pravdou je, že lidé se přes to pravděpodobně přenesli a zapomněli na to.

12. Neohlížejte se na minulost.

Měli byste se soustředit na přítomnost a budoucnost. Všechno už bylo řečeno a uděláno. Jediný způsob, jak věci změnit, je otevřít se nekonečným možnostem a novým příležitostem.

Ačkoli ohlédnutí za svými vzpomínkami není nutně špatné, minulost není místem, kam byste měli soustředit svůj čas, mozkovou kapacitu nebo energii.

Minulost nemůžete změnit, a pokud si děláte starosti s tím, „co by bylo, kdyby“, plýtváte svou energií. Pokud se chystáte vynaložit své úsilí na to, abyste o něčem přemýšleli, myslete na přítomný okamžik a investujte odpovídající množství času do utváření své budoucnosti.

13. V případě potřeby vyhledejte pomoc odborníka.

Pokud se už dlouho snažíte praktikovat sebelásku a péči o sebe, ale stále si nedokážete odpustit, možná je čas navštívit terapeuta. Profesionální poradci vám mohou pomoci rozbít nezdravé vzorce, které vás odvádějí od zvládání.

Obraťte se na poradce, který vám pomůže vyřešit problémy z minulosti. Najděte si někoho, kdo dokáže naslouchat vašim okolnostem a pomůže vám dát smysl tomu, co se stalo. Udělejte to co nejdříve, abyste zabránili tomu, že vaše pocity poškodí vaši psychiku. Čím dříve pomoc vyhledáte, tím lépe.

14. Naučte se, jak se znovu začít mít rádi.

Někdy dokážeme druhým lidem snadno odpustit, protože je máme rádi. Proč by to mělo být u vás jinak? Bohužel to může být těžké. Největší boj v životě je ten, který vyžaduje, abychom přijali a milovali sami sebe bez ohledu na naše nedokonalosti.

Milovat sám sebe vyžaduje, abyste byli zcela upřímní k tomu, kdo jste, jak se cítíte a co potřebujete.

Abyste se přestali diskreditovat kvůli věcem, kterých možná litujete, a začali si připisovat všechny pozitivní věci, které jste udělali, musíte přijmout, že ne všichni, které máte rádi, budou nutně souhlasit se vším, co děláte, a to je v pořádku. Je tolik věcí, které můžete udělat, abyste se znovu začali mít rádi.

15. Udělejte nápravu a napravte škodu.

Pokud si nemůžete odpustit, protože jste někomu ublížili, omluvte se mu a pokuste se obnovit narušený vztah. Napravení křivd vůči druhým je rozhodující způsob, jak napravit věci vůči sobě. Může trvat nějakou dobu, než vám druhá osoba konečně odpustí, ale to je v pořádku, protože náprava vám i tak přináší citovou úlevu.

Při žádosti o odpuštění projevte upřímnost. Zvažte některé věci, které můžete udělat, abyste zlepšili život těm, kteří byli negativně ovlivněni vaším jednáním. Pokud si nejste jisti, co můžete udělat, můžete se jich dokonce přímo zeptat. Lidé, kteří mohli být vaším jednáním zraněni, vás mohou požádat o nápravu, například o slib, že v budoucnu budou věci dělat jinak. Tyto žádosti byste si měli vzít k srdci a být důslední. Náprava často vyžaduje čas, proto v ní vytrvejte.

16. Buďte vděční a naučte se umění vděčnosti.

Pocit zášti vůči sobě samému může být vyčerpávající a zahanbující. Ušetřete si pocit viny tím, že špatné pocity nahradíte vděčností. Umění vděčnosti přináší tolik výhod. A pokud se stále cítíte špatně, můžete alespoň udělat něco dobrého.

Odpuštění a vděčnost často fungují ruku v ruce.

Může být těžké určit, co je na prvním místě, ale pro některé je snazší začít s vděčností, protože je to hmatatelnější proces než odpuštění. Je snazší ho pochopit a začlenit do každodenního života. Vděčnost vyžaduje, abyste byli vděční za věci, které přicházejí do vašeho života.

Vyžaduje, abyste byli vděční za podráždění, frustrace, bolest a zklamání ve svém životě a přijali je, když se objeví. Jakmile se dokážete na situaci dívat z místa vděčnosti, zmatek se změní v přijetí, které pak může vést k odpuštění.

Vděčnost je klíčem k životu v radosti.

Závěrečné slovo o odpuštění sobě samému

Odpuštění vyžaduje čas – pocit viny, přijetí, proces uzdravení, soucit se sebou samým a vše, co s tím souvisí. Není to něco, co můžete zvládnout přes noc.

Ale naučit se odpouštět sobě i druhým stojí za všechnu bolest a útrapy. Může vás to osvobodit od všeho, co vás bolí, a co je důležitější, může vás to učinit šťastnějšími.

Doufáme, že díky připomínkám a tipům, které jsme uvedli výše, se naučíte odpouštět si chyby, kterých jste se v minulosti dopustili. Odpuštění není snadné – nikdy není, nebylo a nebude. Skutečné štěstí a opravdová svoboda však přijdou teprve tehdy, až se naučíme odpustit si všechny špatné věci, které jsme udělali.