Mnoho lidí už na svou matku křičelo „nenávidím tě“, často v pubertě, když se zlobili, že není po jejich. Pravděpodobně to tehdy nemysleli vážně a při pohledu zpět možná svého vzpurného chování i litují.
V některých případech však lidé své matky skutečně nenávidí, někdy i z dobrého důvodu. Může to být obtížná situace, protože matky jsou obvykle charakterizovány jako vřelé, starostlivé a pečující.
Pokud s vámi špatně zachází osoba, která vám má poskytovat bezpodmínečnou lásku a podporu, může to ve vás vyvolat pochybnosti o vlastní hodnotě a pocit viny a studu.
Lidé někdy pociťují nenávist vůči svým matkám, pokud nesplňují jejich představy o tom, jaká by matka měla být, říká Sabrina Romanoff, PsyD, klinická psycholožka a profesorka na Yeshiva University v New Yorku. Níže Romanoffová rozebírá složité důvody, proč můžete nenávidět svou matku.
Důvody, proč možná nenávidíte svou matku
Vaše matka byla kdysi výhradně zodpovědná za vaši vitalitu a reagovala na každou vaši potřebu. Proto nás s matkami pojí intenzivní pouto. Tato intenzita nám často brání vnímat matky jako lidi, spolu s chybami a poškozením, které tomu odpovídají.
„Lidé obvykle chovají pocity nenávisti vůči svým matkám, když se domnívají, že s nimi bylo špatně zacházeno, byly zanedbávány nebo zneužívány.“ – SABRINA ROMANOFF, PSYCHIATRIČKA
Vztahy s matkami jsou často komplikované. Málokdy jsou matky „veskrze špatné“ postavy, a právě v tom spočívá problém.
Nenávist je navíc komplikovaná a obvykle je vyhrazena lidem, ke kterým chováme různorodé pocity. Jinými slovy, je mnohem snazší přijmout chybující osobu, když s ní máme minimální minulost nebo se na ni nemusíme spoléhat.
Takže kdyby se vaše matka vždy chovala urážlivě a chovala se k vám hrozně, pravděpodobně byste ve svém pohledu na ni nechovali nesouhlas. V důsledku toho by mohlo být snazší přijmout ji takovou, jaká je, a přerušit s ní veškeré kontakty.
Problém je v tom, že matky, stejně jako všichni lidé, jsou nedokonalé. Což znamená, že mají dobré i špatné vlastnosti. Naše prožívání s nimi závisí jak na velikosti jejich chyb, tak i na naší schopnosti a způsobilosti přijmout jejich chyby a nedostatky.
Pokud byla vaše matka hrubá, pokud se snažíte přijmout její nedostatky, nebo častěji, pokud byla nedůsledná v zacházení s vámi nebo s ostatními, budete pravděpodobně nepříznivě reagovat pokaždé, když poruší vaše očekávání vůči ní.
Nedůslední rodiče často mění své názory, nedělají pevná rozhodnutí, postrádají strukturu a neangažují se ve vztahu ke svým dětem předvídatelným způsobem. Pokud byla vaše matka ve výchově nedůsledná, můžete mít problém uvěřit, že je spolehlivá nebo předvídatelná. Výzkumy také naznačují, že tento styl výchovy může přispívat k pocitům úzkosti.
Pod vašimi pocity nenávisti se však skrývá láska, kterou vaše dětská verze k matce stále chová. Navzdory špatnému zacházení děti stále chovají naději, že se k nim jejich vychovatelé budou chovat tak, jak věří, že by se k nim milující matky měly chovat. A nakonec věčné zklamání obvykle vyvolá intenzivní negativní reakci, jako je nenávist.
Strategie zvládání
Nenávist k matce může být matoucí a emocionálně vyčerpávající, protože nenávist je těžší formou hněvu. Je důležité upřednostnit péči o sebe a provést veškeré změny ve svém životním stylu, které jsou nezbytné k tomu, abyste se s tím vyrovnali.
Je také přirozené, že se cítíte naštvaní. Sabrina Romanoffová vysvětluje, jak můžete svůj hněv produktivně využít k nastavení hranic.
Nastavení hranic
Hněv je obvykle zdravou reakcí, která naznačuje, že byla porušena nějaká hranice. Klíčem k hněvu je rozpoznat ho a naučit se ho produktivně využít. Produktivní reakcí na hněv je nejprve identifikovat, kdy se objevuje, a poté se zastavit a zamyslet se nad jeho zdrojem a příčinou.
Pokud jste schopni pochopit, jak byla vaše hranice porušena, můžete účinně reagovat tím, že se konstruktivně postavíte na svou stranu, použijete asertivní komunikaci a znovu stanovíte vymezenou hranici.
Tento proces není tak snadný, jak se zdá, protože hněv často vede k impulzivnímu jednání. Ačkoli se může zdát, že uspokojit toto nutkání v daném okamžiku je uspokojující, téměř vždy to vede k politováníhodným následkům, jako jsou nadávky, zraňující komentáře, výhrůžky nebo fyzická agrese. Je to proto, že hněv se snaží o odplatu – ublížit druhému tak, jak jste byli zraněni vy sami.
Pokud si neuděláte čas na to, abyste se zastavili a pochopili, na co váš hněv reaguje, nebudete schopni porušenou hranici znovu vytvořit.
Místo toho vám zůstane masakr vaší impulzivní reakce vyvolané hněvem, který obvykle koresponduje s pocity viny, protože se pak můžete cítit povinni se agresorovi omluvit.
Vzniká tak začarovaný kruh vzájemných ústrků mezi vámi, aniž by se oběma z vás dostalo produktivního uspokojení potřeb.
„Místo toho použijte svůj hněv jako vodítko, které vám pomůže dozvědět se více o sobě, svých hranicích a o tom, co potřebujete od druhých, a naopak naučit lidi kolem sebe, jak potřebujete, aby se k vám chovali.“ – SABRINA ROMANOFF, PSYD
Terapie může být užitečným nástrojem, který vás naučí, jak produktivně využívat svůj hněv a jak si stanovit hranice, které ochrání vaše duševní zdraví.
Péče o sebe
Procházet těžkým obdobím s matkou může být emocionálně náročné. Zvládnout ji vám však může pomoci praktikování péče o sebe tím, že upřednostníte své potřeby a dáte jim přednost před potřebami druhých.
To může mít různé podoby v závislosti na dynamice vašeho vztahu s matkou. Může to například znamenat, že matku požádáte o trochu prostoru nebo jí řeknete, že už nechcete trávit společné svátky.
Pokud s matkou žijete, může to znamenat změnu životního stylu, kdy se odstěhujete, pokud jste na to dost staří, nebo vyhledáte pomoc, pokud jste obětí týrání.
Slova na závěr
Lidé mohou někdy své matky nenávidět, pokud s nimi špatně zacházely nebo je opakovaně zklamaly. Tato nenávist je silná emoce, se kterou může být obtížné se vyrovnat. I když se často projevuje impulzivně jako hněv, může být užitečné stanovit si místo toho hranice. Je také nezbytné upřednostnit vlastní potřeby a pečovat o své duševní zdraví.
