Intuice je pocit, kdy instinktivně víte, že něco děláte správně nebo špatně. Nebo je to ten okamžik, kdy ve tváři druhého vycítíte laskavost nebo strach. Nevíte, proč to tak cítíte, je to jen tušení.
Ale co to je? Vědci to přece v mozku nevidí.
I když pochopení intuice představuje pro vědu značnou výzvu, obecně řečeno jde o „naučené reakce, které nejsou výsledkem záměrných procesů“.
V tomto článku se podíváme na bleskurychlé, většinou skryté procesy, které se na intuici podílejí, na jejich vliv na rozhodování a na jejich roli v kreativitě.
Co je to intuice? 5 příkladů ze skutečného života
Intuice není logická. Není výsledkem souboru promyšlených kroků, které lze sdílet nebo vysvětlit. Místo toho, ačkoli vychází z hluboce zakořeněných znalostí, je tento proces přirozený, téměř instinktivní.
A přestože je intuice rychlá a obvykle přínosná, není vždy zcela přesná. Podvědomý mozek se pokouší rozpoznat, zpracovat a použít vzorce myšlení na základě předchozích zkušeností a nejlepšího odhadu.
Intuice se paradoxně cítí jako nepoznatelná. Koneckonců nelze vysvětlit myšlení, které stojí za rychlým rozhodnutím, jež se objeví z ničeho nic. Prostě se to stane.
I když se intuice vyskytuje v každodenním životě, někdy je nejzřetelnější v rozhodnutích odborníků. Odborník při rychlém a kvalitním rozhodování vychází z dlouholetých zkušeností, které drží v podvědomých rámcích.
1. Zubní lékařství
Výzkumníci ve zdravotnictví zjistili, že zkušení zubaři se při přijímání složitých a časově omezených rozhodnutí často spoléhají na intuici. Na základě dlouholetých hluboce uložených znalostí jsou rozhodnutí přijímána rychle a často jsou lepší než ta, která se opírají o jasné důkazy a racionální myšlení.
2. Obchodní
Je možná překvapivé, že mnoho nejvlivnějších podnikatelů světa přiznává, že se rozhodují spíše na základě intuice než na základě logického a promyšleného uvažování.
Ze vzorku 36 generálních ředitelů jich 85 % potvrdilo, že intuice – v podobě pravidel palce (ROT) – je pro jejich rozhodovací proces klíčová.
Následující seznam pochází od bývalého prezidenta společnosti Lenovo Williama Amelio:
- Strategické
- Zaměřte se na několik zásadních rozhodnutí.
- Rozhodnutí je lepší než žádné rozhodnutí, ale nenechte se příliš rozběhnout, pokud nefunguje.
- Důvěřujte své intuici.
- Lidé
- Velká rozhodnutí pravidelně a často komunikujte.
- Netolerujte blbce.
- Vytvořte si tým, kterému můžete důvěřovat.
- Důvěřujte své intuici.
- Self
- Získávejte včas a pravidelně zpětnou vazbu a jednejte podle ní.
- Získejte si důvěru ostatních.
- Získejte důvěryhodnost tím, že ukážete svá zranitelná místa.
- Máte silné stránky, využijte je.
- Důvěřujte své intuici.
3. Hra na lov jelena
Intuice tvoří podstatnou součást práce i hry.
Hra na lov jelena zahrnuje strategii, důvěru a intuici. Hráči si tajně vybírají, zda budou spolupracovat, nebo mezi sebou soutěžit.
Používání intuice je spojeno s časovým tlakem a naučená heuristika (jiný výraz pro ROT) hraje zásadní roli při vítězství ve hře.
4. Burzovní makléři
Lidská intuice je nesmírně důležitá – je to vyvinutá funkce zásadní pro přežití našich předků -, ale může se mýlit.
V každoroční soutěži deníku The Wall Street Journal soutěžily týmy podle toho, jak si vedly jejich akcie. Ale zatímco na jedné straně stála skupina vysoce kvalifikovaných odborných makléřů, na druhé straně byla skupina novinářů, kteří vybírali své akcie hodem šipkou.
Intuitivně by měla vyhrát odbornost.
A přesto se zdá, že to v tomto případě nebyla pravda. Soutěž byla bez vysvětlení ukončena, nejspíše proto, aby se makléři vyhnuli rozpakům.
5. Art
V roce 1983 měl Gianfranco Becchina na prodej vzácnou sochu ze šestého století s ohromující cenou 10 milionů dolarů. Gettyho muzeum po přezkoumání rentgenových snímků, znaleckých posudků a historické dokumentace souhlasilo s její koupí za značného mediálního humbuku.
Když však Evelyn Harrisonová, uznávaná odbornice na řecké sochy, a Thomas Hoving, bývalý ředitel Metropolitního muzea umění, přijeli sochu obdivovat, intuitivně věděli, že něco není v pořádku.
Podle Hovinga se zdála „čerstvá“, což bylo nečekané, protože dva tisíce let stará socha byla vyjmuta ze země.
A měli pravdu. Socha sice pocházela z dílny v Římě, ale spíše než od antického mistra pochází od padělatele z roku 1980.
Jak funguje intuice? Psychologické teorie
Studium rozhodování má problém. I když můžeme pozorovat chování lidí, a to i díky pokrokům v zobrazování mozku, nemůžeme – zatím – vidět myšlenkové procesy, které probíhají v zákulisí.
Co může psychologie říci o intuici, když většina toho, co se v mozku odehrává, je neviditelná – jako pohled na vnější stranu černé skříňky?
Mnozí vědci navrhují teorii dvojího procesu – rozhodovací procesy se dělí na intuitivní (zkušenostní neboli tiché) a analytické (racionální neboli záměrné).
V aplikaci Blink: Malcolm Gladwell (2005) popisuje tyto dva rozdílné přístupy jako mrknutí, kdy se používá intuice, a myšlení, kdy se provádí analýza.
„V mrknutí oka může být stejná hodnota jako v měsících racionální analýzy“. Malcolm Gladwell
Intuice (neboli mrknutí) obvykle označuje využití znalostí, které nejsou explicitní a v populární kultuře by mohly být popsány jako „tušení“ nebo „ženská intuice“.
Když se to stane, je těžké to kvantifikovat nebo definovat, ale je to tam. Stejně jako v případě následující myšlenky: „Měla jsem pocit, že něco není v pořádku; prostě mi nepřipadala ve své kůži“.
Hogarth naznačuje, že „podstatou intuice nebo intuitivních reakcí je to, že k nim dochází s malým zjevným úsilím a obvykle bez vědomého uvědomění. Zahrnují jen malé nebo žádné vědomé uvažování.“
Seymour Epstein nabízí další, doplňující poznatek: „Intuice zahrnuje pocit vědění, aniž by člověk věděl, jak to ví“, založený na nevědomém zpracování informací.
Intuice se také jeví jako holistické – kombinují vhledy z více zdrojů a často vyžadují skok v myšlení na základě omezených informací.
Procesy zapojené do intuice
Výzkum Herberta Simona z 50. let 20. století, který se zabýval konceptem omezené racionality, je vodítkem pro většinu prací o intuici. Simon předpokládal, že lidé se často rozhodují – a snižují svou kognitivní zátěž – na základě toho, co je dostatečně dobré.
Spíše než k úplným a zcela správným odpovědím se při řešení konkrétních úkolů často uchylujeme k heuristikám – neboli pravidlům palce -, které nám pomáhají utvářet intuitivní úsudky.
Používání heuristiky je považováno za běžný a standardní přístup k rozhodování.
Proces rozpoznávání – základní vyvinutá funkce – je pro intuici rovněž klíčový. Zdá se, že je v mozku oddělen od ostatních částí lidské paměti a je schopen přetrvávat v nejnáročnějších podmínkách s přesností dostatečnou pro praktické účely.
Zdá se, že intuice se opírá o automatizaci rozhodovacího procesu.
Nově naučené úkoly se často opírají o deklarativní znalosti; každý pohyb nebo akci musíme vědomě zvážit. V důsledku praxe a učení se tyto znalosti stávají automatizovanými nebo procedurálními. Takové úkoly se provádějí bez vědomého zásahu, což šetří značnou výpočetní sílu a uvolňuje mysl, aby se mohla soustředit na intenzivnější nebo nově osvojené činnosti.
Zásadní roli v intuici hrají také dopředné a zpětné závěry. Znalosti, které jsme získali na základě zkušeností, nám pomáhají intuitivně předvídat, kam dopadne míč nebo proč dítě zakoplo, a jednat.
Rozsáhlé znalosti, které jsme si v průběhu času vybudovali, nám totiž umožňují předvídat reálné situace, což nám umožňuje rychle a efektivně jednat v situacích, s nimiž se většina z nás setkala již mnohokrát.
Pro úspěšné intuitivní procesy má velký význam také učení a vyhledávání.
Díky tomu, že jsme se s předměty a scénami setkali již dříve, jsme velmi zdatní v porovnávání vzorů, což podporuje naši schopnost rychle a efektivně se rozhodovat a jednat.
Když například vejdeme do kavárny, rozpoznáme šálek jako něco, co jsme již mnohokrát viděli. Intuitivně také chápeme, že je pravděpodobně horký a snadno se vylije na nerovný povrch.
Zdá se, že intuice vzniká – jako epifenomén – ze souhry mnoha odlišných kognitivních procesů, nikoliv z jednoho. Jejich kombinací je dosaženo rychlé a účinné reakce v okamžiku, kdy je to nejvíce potřeba.
Je intuice důležitá?
Jedním slovem ano. Intuice nabízí snížení celkové kognitivní zátěže a schopnost okamžité reakce a zároveň poskytuje důvěru v naše znalosti a rozhodování – i když se mohou vzpírat analýze.
Takové automatické myšlení může těžit ze zkušeností, nebo mu mohou zkušenosti bránit. Když na konci jídla dostaneme účet, obvykle máme na základě zkušeností intuitivní pocit, kolik stojí. To však může selhat, když jsme v nové zemi nebo jsme si neuvědomili, že jsme si omylem vybrali nejdražší víno ve sklepě.
Intuice nám pomáhá přežít tím, že nám poskytuje rychlé reakce, které obvykle nabízejí vhodné, okamžité opatření k řešení situace. Takové reakce se do značné míry opírají o „kulturní kapitál“, poznatky specifické pro prostředí, v němž se nacházíme.
I když nám to obvykle pomáhá, může to vést k předpojatosti a předsudkům v našem rozhodování – na základě náboženství, kultury, společenského, morálního a dokonce i politického prostředí – a může být potřeba proti nim bojovat racionálním myšlením.
„Intuice může být skutečně explicitně vzdělávána,“ říká Hogarth. Změnou obsahu a prostředí obklopujícího naše učení se můžeme přiklonit k přesnějším a méně zaujatým intuitivním úsudkům.
Instinkt, logika nebo intuice?
Intuice je definována jako poznání bez použití rozumu nebo odvozování, liší se však od instinktu.
Ten je pevně zadrátovaný, je to méně pružná, přímá reakce na podněty.
Podle Merriam-Webster je instinkt „do značné míry dědičná a neměnná tendence organismu ke složité a specifické reakci na podněty z prostředí bez zapojení rozumu“.
Je tedy pravděpodobné, že zapojuje méně komplikované nebo hluboké zpracování. Instinkt je vrozený, zděděný a pevně zabudovaný do obvodů našeho mozku jako výsledek milionů let evoluce.
Pokud zařve lev a já si nejsem vědom toho, že stojí za mnou, vyskočím, otočím se a s největší pravděpodobností uteču za kopce. Toto jednání je spíše primární než intuitivní nebo analytické – i když s největší pravděpodobností existují odstíny šedi.
Logika je analytická – racionální zvážení problému. Při vyplňování daní se spoléháme na to, že budeme zpracovávat jednotlivé otázky, vyplňovat jednotlivé kolonky a odkazovat na tabulky, lepicí papírky nebo krabice s účtenkami. Daňoví poradci pravděpodobně neocení vyplnění pomocí intuitivního, vnitřního pocitu ohledně toho, kolik dlužíme.
Jeho úloha při rozhodování
I když si většinou nejsme vědomi svého každodenního rozhodování, pravděpodobně se jedná o kombinaci intuitivního a záměrného myšlení.
A zdá se, že role intuice se v našich každodenních myšlenkových procesech neliší od role při zásadnějších rozhodnutích.
Intuitivní rozhodování vychází z našich minulých zkušeností, a proto je opakovaně úspěšné v podobných situacích, kdy předchozí výsledky a poznatky byly užitečné a přesné.
Tam, kde je současná nebo budoucí situace výrazně odlišná, musíme intuici používat opatrně. Bez racionální analýzy by jakékoli přijaté rozhodnutí mohlo být v lepším případě neúčinné, v horším případě nebezpečné.
Pokud funguje dobře a časová omezení jsou přísná, může intuice poskytnout rychlé a soustředěné myšlení (např. loď se potápí nebo tiká bomba). Když je čas na rozmyšlenou – jak řešit globální oteplování nebo rasismus? – musíme se spolehnout na racionální analýzu založenou na důkazech.
Výzkum na univerzitě v Jižním Walesu potvrdil, že intuice významně prospívá rozhodování, a zároveň dodal, že nevědomé informace mohou zvýšit přesnost, rychlost a jistotu rozhodování (Lufityanto, Donkin a Pearson, 2016).
Souvislost mezi intuicí a kreativitou
Kreativitu, stejně jako intuici, může být náročné definovat. A přesto se zdá, že obě zahrnují přeměnu myšlenek v něco hmatatelného, nového a hodnotného při sdělování nápadů a řešení problémů.
Myšlenka, že intuice je vnímavá, podvědomě spojuje různorodé informace, také naznačuje značnou provázanost s kreativitou. Zdá se, že jak intuice, tak kreativita na určité úrovni spojují údaje z různých zdrojů do něčeho uceleného (Raidl a Lubart, 2001).
Nedávný výzkum identifikoval souvislosti mezi intuicí a ranými fázemi tvůrčího procesu, včetně fází generování nápadů a jejich hodnocení (Pétervári, Osman & Bhattacharya, 2016).
7 Knihy k tématu
Intuici se můžete naučit (Epstein, 2010). K dalšímu zkoumání tématu využijte následující knihy:
- Mrkněte: Malcolm Gladwell: Síla myšlení bez přemýšlení – Malcolm Gladwell
- Vzdělávání intuice – Robin Hogarth
- Mýtus zkušenosti: Proč se učíme špatně a jak to napravit – Emre Soyer a Robin Hogarth
- Flow: Psychologie optimálního prožitku – Mihaly Csikszentmihalyi
- Risk Savvy: Jak se správně rozhodovat – Gerd Gigerenzer
- Vnitřní pocity: Gerd Gigerenzer: Pocity: Inteligence nevědomí – Gerd Gigerenzer
- Rychlé a pomalé myšlení – Daniel Kahneman
Poselství s sebou domů
Intuice je neuvěřitelně mocný nástroj pro rozhodování. Zajišťuje, že reagujeme v daném okamžiku, čímž uvolňujeme cenné duševní zdroje pro řešení nových zkušeností a optimalizaci učení.
Intuice sice není neomylná, ale je neocenitelná.
Intuice nám poskytuje „niterné“ reakce – vnitřní hlas – nad rámec logiky nebo naučených reakcí a odhaluje jak to, kdo jsme, tak získané znalosti.
Pokud jí nasloucháme, můžeme těžit z kreativity, kterou nabízí, a z pocitu jistoty, který přináší. Dovolte intuici, aby vám pomohla růst a činit časově kritická rozhodnutí na základě zdrojů, které nejsou vždy snadno dosažitelné.
Rozpoznejte okolnosti, kdy jste nejintuitivnější. Najděte příležitosti, jak je znovu vytvořit, a využijte potenciál kreativity a rychlého, pronikavého rozhodování.
